Principy výchovy psa u nás

Výchova psa je založena na mimoverbální komunikaci

Psi komunikují mimoverbálně. Naučíme majitele, aby si tento způsob komunikace osvojil. Mimoverbální komunikace se u lidí vyznačuje jednoznačností, rychlostí, efektivitou, srozumitelností, úsporností vyjadřování. Pro komunikaci mezi psem a člověkem toto platí dvojnásob. Pes neovládá lidskou řeč.

Výcvik psů: Omezit emoce psa

Člověk může něco jiného sdělovat slovně a současně něco jiného sděluje emočně. Příklad: Psovi při vstupu do neznámého prostředí řekne „Neboj se“. Pes se začne bát, ačkoliv by jinak šel a nic dalšího neřešil. Pes nereaguje na slovní sdělení Neboj se, ale na emoci, kterou člověk svým zabarvením hlasu a celým postojem těla a způsobem pohybu dává najevo, že tato situace může být pro psa nepohodlná, nepříjemná, nemusí se mu líbit, bude pro něj obtěžující.

Výcvik psů: Zásadně necukáme za vodítko!!!

Cukáním za vodítko se psovi nepředává žádná informace. Cuknutí za vodítko je jeden bit informace, cuknutí za vodítko je pak univerzální povel na všechno: Stůj. sedni, lehni, k noze, jdeme, nepředníhej, neloudej se, nečichej, neštěkej, neskákej, dávej pozor.
Pro přiblížení malý příklad. Vozkovi, který řídí koňský povoz ustřihněte jednu oprať a nechejte jej řídit povoz.
Pro předání jakékoliv rozumné informace potřebujeme dva bity. V naší lidské komunikaci potřebujeme také dva bity k tomu, aby se cokoliv dalo řídit: zpomalit-zrychlit, nahoru-dolů, vlevo-vpravo. Hlavně pak dobře-špatně.
Pokud psa naučíme dvě slova dobře a špatně, pak s ním můžeme komunikovat a sdělovat mu, které vzorečky chování jsou správné a které špatné. Toto cukáním vodítkem vyřešit neumíme.

Cvik, gesto, povel pro psa

Toto je pořadí, ve kterém učíme psa dovednosti, které mu nejsou vrozeny – Cviky. Nejprve jej reflexivně naučíme pohyb, pak k pohybu přidáme gesto a až umí pes pohyb na gesto, přidáváme slovo. Začínat slovem (sedni) a potom k němu připojovat pohyb je zapřahání vozu před koně.

Psa necvičíme, psa vychováme.

Rozvíjíme a upevňujeme vrozené vlastnosti psa, které má geneticky vrozeny, protože je to tvor, žijící ve skupině a má vrozeny vlastnosti, které život ve skupině umožňují. Jsou to zejména:

  • Dodržování pravidel
  • Dodržování hierarchie ve skupině
  • Vrozená poslušnost vzhledem k výše postavenému (bezmezné podřízení)
  • Následování vůdce (kam jde vůdce, tam jdou i ostatní, vůdce nemá členy smečky na vodítku)
  • Když smečka neloví, v klidu odpočívá, neběhá, nelítá, nehraje si.
  • Psa učíme vzorečky chování v situacích, které mu nejsou vrozeny:
  • Chování k člověku obecně (neskákat, nevynucovat si, …)
  • Chování k cizím lidem (vůbec se o ně nestarat)
  • Chování k cizím psům (nevšímat si jich – dospělý pes si nepotřebuje hrát s jinými psy)
  • Obecná pravidla chování v desítkách rozličných situacích , se kterými se pes v lidské společnosti a při soužití s lidmi setká.

Nic z toho nelze psa naučit pomocí pamlsků, násilím (strachem) a zejména NE pomocí bezúčelného drilování povelů Sedni, Lehni, Zůstaň.

Výcvik psů - Pes chce poslouchat silnějšího, slabšího nerespektuje a neváží si ho.

Pes má vrozen respekt a poslušnost k silnějšímu, toho si váží, chce s ním být, přilne k němu, napodobuje jeho chování. Je to logické, silnější určitě něco uloví a na slabšího zbude.
Naopak slabšího nerespektuje, slabší je povinen mu přenechat silnějšímu svůj díl kořisti, uhnout mu z cesty, nesmí si k silnějšímu dovolit žádné důvěrnosti, nesmí na něj skákat, nesmí mu brát jeho věci (jeho kost, jako odznak moci).
Pes hledá silnější, když jej najde, tak je mu bezmezně oddán, ve všem se mu podřizuje, chce jej poslouchat, přímo mu vadí, když je silnějším pokárán, snaží se o takové chování, se aby silnější na něj ani pohledem škaredě nepodívat.
Slabší dávává silnějšímu svou psí věrnost, oddanost, lásku, touží po přízni silnějšího. Proto musí umět člověk svému psovi roli silnějšího aspoň zahrát. Pak jej bude pes poslouchat. Když to nedokáže, pes jej nikdy nebude respektovat.

Veronika Milotínská - Výcvik psů Brno